Vzducholoď Ludwík, po zdařilém to startu v humnách obce Hlavenec, jak jest ukázáno na vzácné to fotografii z roku 1913, se neméně zdařile zřítila v nedalekém polesí Káranském. Jak líčí ve své autobiografii „ Jednou na hoře si, jednou dole si“ velitel Ludwíka baron Ludwig Úvalský von Úvaly u Prahy, příčinou neúspěchu onoho bylo amnézní to selhání strojníka Bohouška Puchmajera. Puchmajer opomenuvší nahoditi pověstný jedenáctý válec, zapříčinil tak nezvratnou ztrátu výšky a tím způsobil klesání až zřícení lodi. Fatálním následkům bylo zabráněno, všudepřítomným jmelím, jimiž lesy Káranské oplývají a hlučným to voláním „Házej! Házej!“. Ono hlasité volání, jenž vedlo ku probrání Puchmajera z amnézie, tak bylo zábranou jisté  katastrofy. A oním volajícím nebyl nikdo jiný nežli Warel Frišteský, zde u Standy Křečka se ukrývájíc při jednom ze svých útěků. Jako sběrač jmelí tu vypomáhal starému Křečkovi, kterýž pak zázračnou to rostlinu prodával na Brandýském trhu, jako osvěžovač mysli a toalet.

Po té co baron, společně s Puchmajerem, dosáhl u Křečka zotavení, pojal nápad prodávati drahocenné to jmelí v rodinách nižších šlechticů, kde dle baronových slov není o amnézní selhání nouze. „Jmelí půjde na sračku“ oháněl se s vidinou výdělku baron. Počal tedy zaměstnávati starého Křečka i Warla jako sběrače jmelí. Frištenského, pro jeho tah, nechával přividělávati jako třináctý válec své nové vzducholodi „Jemelína“. Pro své tažné výkony, však musel Warel často zastati práci nejen třináctého válce, ale i všech zbylých dvanácti. Dle dochovaného svědectví nahrazoval Frištenský, díky své jiskře v oku, i toliko vadné magneto. Obchod se jmelím byl slibně kvetoucí, bohužel jen do té chvíle, kdy zásilku jmelí obdržel Doktor Žalud. Ten, po několika doušcích vzpomenuvši si, že jest přednostou léčebny v Kosmonosích, poznal Warla. Spárům doktora Žaluda nemohli nasledně unikouti, ani Bohoušek Puchmajer, anž tvrdil, že viděl v Africe černochy albíny, i baron, jenž dovolil si nazvati Žaluda „holým neštěstím“. Jediný, kdo dokázal spárům doktora Žaluda proklouznouti, byl starý Křeček. Ukrývajíc se v lesích Káranských po norách a v dutinách starých pařezů, čeká, až si vzpomene proč.

Vzácná historická fotografie startu vzducholodě Ludvík.
Za povšimnutí stojí vůz vlevo. Cepem na něm položeným
zachránil baronův přítel, Jan Troska z Žižkova (někde vpravo),
před jistou smrtí čtyři Hlavenecké pacholky (uprostřed),
kteří se křečovitě drželi pomocných lan i po startu.

Manželka baronova přítele Jana Trosky, Barbora Trosková rozená Špotáková.
Těmito speciálními vidlemi, zvanými vrháky, často pomohla baronu
Úvalskému k rychlejšímu přistání na jejich žižkovské zahradě.
Převlečena za maďara Móru Kóczánase se Barbora tajně účastnila závodu
v hodu oštěpem na Olympijských hrách ve Stokholmu roku 1912.

Dochovaný původní plakát na zázračné jmelí z roku 1913.
Tisk vyhotovil hrabě von Kracmar, v tiskárně U Adély, po večeři.