Následující text obsahuje vědecké výrazy a fráze, které mohou u odborníků vyvolat až záchvaty hrůzy. Vy se však ničeho takového bát nemusíte.

Na jaře roku 1912 na C&K zemské výstavě rané zeleniny v Litoměřicích sklidili Káranští sedláci pouze jedno velké fiasko. V záchvatu bezmoci se rozhodli, že k rychlení jarní zeleniny využijí vědu. Vzpomněli si na místního alternativního inženýra J.I.Řínského a jeho vytrubovaný nápad řízených explozí drobného živočišného odpadu přímo pod kořeny plodin. Při vzájemném bombardování jednotlivých částic odpadu bude prý docházet k uvolňování toliko žádoucího tepla a k vytváření potřebného výživného aróma. Na doporučení barona von Grünbacha, který sem často jezdil na vysokou, byl stavbou pověřen jeho přítel, německý inženýr Wagner. K realizaci bylo uvolněno podmáčené pole pod hájovnou mezi Káraným a železniční tratí Praha-Lysá. A za dohledu dalšího důlního experta z Grünbachu, havíře Wassermanna, započaly na jaře roku 1913 výkopové práce. Na velikonoce 1914 byl tunel hotov. Inženýr Wagner upravil dvě parní pumpy na melasu k dodání potřebné rychlosti drobnému živočišnému odpadu a k radosti místních sedláků mohl kozitrusí urychlovač s příchodem jara začít pracovat. Inženýr Wagner si mohl spokojeně prozpěvovat árie z Lohengrína.

Po několika týdnech fungování se však objevil drobný nedostatek, který hlásil najatý navažeč drobného živočišného odpadu Warel Frištenský. V okolí již nikdo nemá kozí ba ani králičí bobky. Jak ho inženýr Wagner spatřil, zpanikařil a volal: „Herr Gott von Krishna, ingenieur Vanek“ a vypadal, jako by si na něho sedal slon. Frištenský však nelenil a navezl z hájovny od hajného Mikovce deset pytlů srnčích bobků. Jak to Wagner uviděl, v kleče spílal: „Das ist doch die erste Phase“. Ale karanští sedláci toužili mít největší brambory, a tak srnčí použili. Německý inženýr už jen sípal: „Die Spritzfabrik das Schluss“. A měl pravdu. Celý vědecký experiment byl stavěn na klidnou domácí sílu kozinců. Divoká energie ukrytá v srnčích bobkách urychlovač roztrhala na kousíčky a vytvořila hlubokou průrvu, která se pomalu zalívala vodou. Sílu detonace dokazuje zápis v kronice města Český Brod: „Na konci jara toho roku padaly z čistého nebe, jako zlé znamení, brambory nevábné vůně“. Inženýr Wagner byl zdrcen, stále opakoval: „Tschechische ingenieure, ist eine grosse Katastrophenbande“ a hrozil Frištenskému. Jasno do toho vnesl až baron von Grünbach, který tu byl zrovna na malinách. Potvrdil hajnému Mikovcovi i havíři Wassermanovi, že Frištenský a inženýr Vaněk si jsou tak podobní, jako by je snad hrál jeden člověk.

Vše skončilo tak, že se místní sedláci, na radu německého inženýra, vrhli na cukrovou řepu. Sám inženýr Wagner odešel hledat klid do Cernu ve Švýcarsku. J.I.Řinský byl stále v ústavu pro vysloužilé inženýry na severu Prahy.  A Frištenský? Po té co se snažil vnutit C&K polním maršálkům nový typ munice byl eskortován pro změnu do Kosmonos.

Jedinými viditelnými výsledky celého experimentu tak zůstala zalitá průrva, pozdější oblíbené meziválečné rekreační letovisko Pražanů a několik zapomenutých trubek.

Inženýr Jan Ivan Řinský v době, kdy ostatním docházela pára, rád hledal nové alternativní zdroje. Zde využívá energii toulavých psů k pohonu samohybu. Vozidlo však bylo nezvladatelné, jezdilo od rohu k rohu.

Inženýr Vaněk a Warel Frištenský se setkali pouze jednou, při ukázce přímého odtahu polní latriny pomocí jednoho osla v Púchově. Ze zachované fotografie je vidět, jak jsou si k nerozeznání podobni.