Největším nepřítelem kološlapců jsou lahve, a to hlavně skleněné, šikovně rozbité přes cestu, k jízdě kolmo vhodné. Nepřátelství je mnohdy zaryto hluboko v duši. Často si sváteční cyklisté vybíjejí svůj mindrák i na prázdných lahvích, v poklidu ležících ve škarpách. Různě je rozbíjejí. Nejlépe o asfalt cyklostezek. Tomu je potřeba učinit přítrž, ať to znamená cokoliv.
Mějme k prázdným lahvím úctu. Mnohé pamatují Warla. Z nudy a s vidinou medvídka je, za pomoci svého kamaráda Pepina, pašoval z Nymburského pivovaru, a na kole je rozvážel po konzumech v širokém okolí. Ale děravé tašky a dopíjení zbytků udělaly se zálohovými pašeráky své. Pepin byl přesunut k sudařům, a Warel musel škarpy po okolí odlahvit. Na upozornění, že všechny ty vratné lahve nejsou od piva a ani ty od piva nejsou všechny jeho, musel, na příkaz obecního četníka, ty svoje popsat. Protože Warel nevěděl, jak se lahve správně popisují, vymýšlel si při popisování různé příběhy, které v daném místě zažil nebo slyšel. Takto popsané lahve bylo možno dlouhou dobu nacházet podél cest.
Polabský kološlapný spolek Warla Frištenského je povinen přispět k obnově těchto zdrojů zapomenutelných postřehů. Warloflašky, jak je nazývali polabští četníci, jsou totiž základním střípkem počátku kolojízdy v Čechách.
Warloflašku, co by zásobník informací, použili jako první, a asi i jediní, sovětští inženýři Kotěnočkin a Rusakov. Po té, co do svého prototypu sčotu na elektrolýzu nalili data z warloflašky, vynalezli výboj. Vědeckého uznání ani Nobelovy ceny se jim nedostalo, nenašel se totiž nikdo, kdo by chtěl pokus zopakovat.
Příspěvky