V předvečer 1. světové války pořádal Sigmund Freud před C&K vědeckou radou demonstraci své myšlenky, že na katastrofické události reaguje každý jedinec na základě podvědomých traumat ze sexuálních experimentů v pubertě. S překvapením zjistil, že se mu v davu dobrovolníků vyskytlo několik výjimek, které místo hysterického bědování a impulzivní destrukce reagovaly lehkým úsměvem a pokyvováním hlavy. Freud po celou válku pátral, co mohlo v podvědomí těchto podivínů nahradit pubertální rozpustilosti. Ve své ztracené stati ; „Revoluce poluce!“ odhaluje, že tuto mutaci způsobil delší kontakt postižených s Warlem Frištenským. Takto poznamenané jedince nazval „Warelíci“, a varoval před nimi celý logicky uvažující svět. A těmto hrdinům nevšedních reakcí věnujeme tuto část našich stránek.
Klasickými Warelíky jsou švagrové Udo Dokopal a Udo Bezruč, majitelé parní manufaktury na výrobu klotových rukávů. Tito milovníci kološlapných vyjížděk zaměstnali Frištenského jako ručního nablýskávače návleků. Dokopala Warel dokopal k tomu, aby vykopl neduživého dílenvedoucího Bóžu Běhala a nahradil ho subtilní Helenou Fibingerovou, kterou tajně obdivoval již od páté třídy. Ta pak Dokopala samou láskou na rukou nosila. Smutného Bezruče na to vehnal do náruče Dokopalovi odkopnuté sestry Maryčky, kterou Udo pohotově požádal o ruku, neboť o ní již od třinácti let skládal zamilované básničky. Za odměnu byl Warel povýšen na strojmistra parního mandlu.
Švagři Udi zůstali aktivními členy Warlova kološlapného spolku i po výbuchu parního mandlu. Zde jsou vyfoceni při nedělní vyjížďce do Bráníka na kuželky.
Příspěvky