Fotografie zachycuje útěk chovanců z léčebny v Jilemnici po té, co doktor Žalud ztratil klíče. Zácpu (viz. snímek) vytvořil Warel Frištenský, když před útěkem požil nevalné hrachové haše a jediný průsmyk doslova zacpal. Klub českých turistů na počest Warla Frištenského ono místo pojmenoval Hrachové kameny. Později je spolek německých výletníků „Rübezoll spaziergang“ nesmyslně přejmenoval na Harrachovy kameny.
To si pamatuju dobře, tenkrát zbejvalo ve vagonech plno kufrů.
Aby nedocházelo k obtěžování spících cestujících v lůžkových vozech při dosažení jejich cíle zavedl drážní inspektor Nastoupil za využití chovanců psychiatrických léčeben tzv.“schlafen wachter“ spící hlídky. Spící cestující tak byly nerušeně vynášeni na cílových zastávkách a v mnohých případech i zpětně nakládáni. Cestující tak byl zproštěn nepříjemného pocitu probouzení se ve chvilce, když usnul zvláště pak u přestupních spojů. Tato služba byla však nakonec zrušena poté co Warel Frištenský ve stanici Poříčany vynosil spěšnou zásilku pohřebního ústavu firmy Šťastný a Vdovec pro krematorium Strašnice.
Vždycky, když sem přišel na kávu, byl na malinách. „Já ho snad zabiju“, říkal jsem si.
Starý Josef Mikovec při svém návratu z maliní. Snímek pořídil Warel někde na úpatí Kobylí Hlavy u Hlavence.
Furt měli strach z konkurence, nejvíc se báli Nikoly Trepky. Zvlášť po tom, co starej Nike vzal do učení Baťovic kluka.
Mongolští obuvníci Ma a Pů zakládající v Nymburce na jaře 1920 kožedělný závod pod značkou Půma. Zde se Warel Frištenský u obou bratří vyučil v oboru pomocný vytahovač jazyků.
Před tím koněm si nikdo nemohl zapálit ani doutník, jak viděl oheň, hned dělal mrtvýho.
Sbor dobrovolných hasičů osady Starý Vestec. Muž stojící vpravo je Josef Wasserman, který neměl s mužem stojícím vlevo nic společného. Muž uprostřed je čechoamerikánec John Ledvina znám v osadě Starý Vestec pod přezdívkou sedící býk, za svou lásku k ohni si nakonec odseděl v léčebně Kosmonosy dvacet let. Náčelník Jíra Fajrák vzpomínal na Ledvinu jako na může s jiskrou v oku.
Blatníky jí řehtaj, kola vržou. To ta její fóbie.
Jak nastane uvolnění, hned to řeší pitným režimem.
Večer jsem jí dotáhl, i kolo.“
Lída Hustoles, organizovaná sufražetka, na snímku se svým bicyklem Šemík. Hustoles se jako první žena zúčastnila závodu Praha – Neumětely. Bohužel v samotném závěru zradila Hustoles v hustém lese uvolněná šlapka a rovnováha.; Jak napsal Tyrš do příbramského týdeníku Horymír: Je smutné, že takový závod pokazí kdejaká šlapka. Za zmínku stojí, že chlapec stojící vedle Lídy je Dženy Suk..
Bivak tvrdí, že vzduch ochlazují Holanďanský větrníkový mlýny, tím jak se točí.
To bych rád viděl, jaké je teď počasí na pólu.“
Snímek zachycující Warla Frištenského a Sváťu Pulce na železniční zastávce v Bořislavicích
při svém sedmém návratu z obávané jihozápadní stěny Milešovky v srpnu 1907.
„Tyhle útěky s Bártou jsou vždy náročné. Celou cestu pořád mluví o ženění a orientuje se špatně
v prostoru. A u té vyhlídkové konstrukce mě to dorazilo. Dole u stánku měli teplý pivo a utopence
naložený ve vodě. Bárta si místo piva koupil výlez, a pak ještě hudral, že viděl prd, kam oko dohlédlo.“
Stavba první polabské nedohledny na podzim roku 1886 u Staré Boleslavi. Mecenášem stavby byl spolek krátkozrakých Ostříž z Ostré u Nymburka. Jeho předseda doktor Emil Bystrozraký, na snímku muž opírající se o okno, byl později obviněn starostou města Antonínem Širokým, že projekt ukradl bratrům Dlouhým z Koloděj. Je známo, že byla stavba nedohledny Širokému doslova trnem v oku.
„Musím si pamatovat, že čistí-li se komín při žhavém ohništi, musím mít namočenou štětku.
Fajrák naštěstí přeskočil na sousední střechu a já sjel dolů jako blesk.“
Snímek zachycuje nezdařený pokus závěrečné zkoušky Warla a Jíry Fajráka v učebním oboru manipulant štětky a čistič černých děr u firmy Sazínek a Průduch v Dymokurech. Občané Dymokur si tento den připomínají jako popelečnou středu a starosta Dymokur Josef Svátek označil následný odchod Warla a Jíry Fajráka z obce, za velký pátek.
„Zatrolená schovávačka. Jarmila mlátila tak nahlas, jak schizofrenici hlavou do zdi na odděleném pokoji 220W.
Sláma mi vypadávala z uší při každé ráně.
Tak jsem to musel ještě sichrovat šátkem.“
Parní mlátička Jarmila M6 sestrojená chovancem Byšické léčebny Ervínem Hujerem, pro sedláka Macha z Kostomlat, na žně roku 1920. Podle dochovaného návodu dokázala Jarmila za jedno odpoledne zručně namlátit i celé vesnici. Žena s šátkem je Warel Frištenský, toho času na statku zaměstnaný jako pomocná obsluha cepu. Zatímco v přestrojení za starou Nývltovou zdárně unikal očím zřízencům z nedaleké léčebny tak sám neunikl sevření palců starého Nývlta.
